Až v padesáti vím

Příběhy

Škoda, že až v padesáti letech vím, co jsem dělal špatně!

Bohužel to tak je. Až když nás „život naučí“, uvědomíme si své chyby. Nemusíme se ale dávat vždy na tvrdou cestu životem. Můžeme naslouchat životním moudrostem druhých a vyvarovat se tak tvrdých pádů. Také bychom neměli odkládat své sny a přání na později.

Většina lidí stále říkává, že nemá čas.  Přitom mají ale jen špatně nastavené priority. Taky jsem to dělávala. Rok po roce jsem svůj sen o ježdění na koni odkládala, vždy bylo přednější něco jiného. Má kariéra v zaměstnání rostla vzhůru, byla jsem často na cestách a stále jsem slyšela od přátel: „tak kdy konečně začneš?“ Kvůli práci a neustálému honění se za něčím ztratíme ze svého zřetele velmi snadno vlastní potřeby a přání. Taky jsem se stala takovým malým výkonnostním vojákem, který sám sebe už ani nevnímá. Když se naše dcera chtěla učit jezdit na koni, pomyslela jsem si : proč bych se nesvezla s ní? Tenkrát mi bylo už skoro padesát. Dnes vím, že jsem s tím měla začít mnohem dřív. Co mi to přineslo? Jsem podstatně vyrovnanější.

                                                                                              Zuzana

 

V padesáti devíti jsem po jedné své krizi přehodnotil svůj život a přestal jsem se nechat zařazovat do společenské škatulky.

Před pěti lety jsem totiž přišel o práci PR poradce a postupem času jsem měl stále menší a menší příjmy. Tak jsem všechno prodal, pořídil si obytný vůz a odjel na sever Německa k mému bratrovi do Syltu. Tady jsem dodnes. Všechno ze mne tady spadlo, vše co mi nepatřilo. Bydlím v obytném autě, prodávám vlastnoručně vyrobené bio-polévky v dunách severského pobřeží a následuji radost. To není žádná hloupost. Vše vidím a vnímám v takovém hravém světle. Mnoho lidí si to nedovede ani představit a ptá se: Kdo a co vlastně teď jsi? Ten pocit znám z dřívějška, to nutkání být někam zařazen, mít prestižní práci a být někam společensky zařazen. Ale tady na severu u moře jsem se naučil, že je pro mě důležitější má svoboda. Jsem šťastný, že se mohu rozhodovat, kdo nebo co chci být. A že toto rozhodnutí nakonec mohu zítra zase změnit, když se mi bude chtít. Úplně svobodně a bez plánování.

Maurice

Obklopujte se lidmi, kteří jsou pro vás opravdu dobří.

Anna se v padesáti změnila. Po smrti svého bratra je senzibilnější.  Vlastně ví každý, jak důležité to je strávit čas se svými Nejmilejšími. Bohužel na to velmi často zapomínáme. Teprve, až zase dostaneme další životní ránu.

Když před sedmi lety zemřel můj bratr, na určitý čas se zastavil i můj život.  Hodně jsem se ptala sama sebe a přemýšlela o tématech jako: práce, smysl života, lidé kolem mne. Přišla jsem na to, že jsem až přecitlivělá na lidi, kteří mi přijdou hloupí a kteří pro mne nejsou dobří. Na to se v normálním všedním životě člověk ani moc nezaměřuje. Ale když vám zemře milovaný člověk, není už nic normální. Tuto senzibilitu si chci uchovat. Přemýšlím též o tom, koho bych chtěla mít u sebe až můj život bude u konce?

Anna

 

 

Zpět
Nejnovější pracovní nabídky

Top články

Covid nás vyděsil

Nikdo nebyl připraven. Nikdo na této planetě.

Celý článek

Na co jsem hrdá?

Debi žije střídavě v Kanadě – kousek od Toronta –...

Celý článek

Moc internetu

Na otázku "Jakou moc má internet dnes" odpovídá profesor...

Celý článek
Téma

Život je příliš krátký na později

Samozřejmě chceme, aby se rodina podílela na našem životě....

Celý článek
Téma

Covid nás vyděsil

Nikdo nebyl připraven. Nikdo na této planetě.

Celý článek
Téma

Život je příliš krátký na později

Samozřejmě chceme, aby se rodina podílela na našem životě....

Celý článek
Příběhy

Na co jsem hrdá?

Debi žije střídavě v Kanadě – kousek od Toronta –...

Celý článek
Téma

Život je příliš krátký na později

Samozřejmě chceme, aby se rodina podílela na našem životě....

Celý článek
Téma

Zvídavost prodlužuje život

Zbavuje strachu a může nám i dokonce prodloužit život....

Celý článek