Jakou sílu mají obavy?

Téma

Náš všední život je stále více komplexní a méně průhledný. Pak strach a obavy nejsou daleko. Obavy však nemusí být pouze vyčerpávající, vysilující. Mají totiž i své dobré stránky. Jak jen s nimi naložit?

„A zavolej, až dorazíš domů !“, volá za mnou teta po našem rozloučení. Všichni tuto frázi znají. Co je to ale za hloupost obávat se, jestli dojedu? Bez problému se dostaneme z místa A do místa B. Pouze kdybychom cestovali z Blízkého Východu směr Evropa? To možná.

Já tedy jedu jen bezpečným autem po rozumné silnici ve Střední Evropě a pokud nepotkám divoké prase, tak se nic nestane. Může ale. Naše fantazie je bezbřehá. Ale tady nefantazíruji ani nemaluji katastrofické scénáře. Nenávidím totiž si dělat starosti, mít o někoho obavy. Starost se stává větší a větší a vůbec tak ohromná nemusí být. Vy to však cítíte.

Vím, že je i druhá stránka starostí. Co vlastně ty starosti a obavy jsou? Ničící pocit neklidu a strach? Jistě. Ale je to také snaha a přání, aby se měl někdo dobře.  Nebo ještě jinak a zcela jednoduše řečeno. Je to péče a zájem. „Držím ti palce. Jsem napjatý, jak dojedeš.“ Tady číhá mnoho dobrého. I když jsou starosti o někoho svazující, jsou projevem empatie a lásky.  Jak to ale dostat do rovnováhy?

Psycholožka Doris Wolf napsala velmi užitečnou knihu o tom, jak zacházet se starostmi Pochopit strachy a překonat je. V jednom rozhovoru řekla velmi uklidňující slova: Normální starosti známe všichni. Netrvají zas tak dlouho a ústí mnohdy do vyřešení problému. Mohou nám pomoci se připravit na výzvy, zamezit jim nebo je vyřešit“. A to je přesně za zachraňující funkce strachu.

Pojďme se tomu podívat na zub. Lidský mozek má úžasnou schopnost si vymalovat všechny možné situace, i ty zcela nepravděpodobné. Může to být docela užitečné. Umíme pak plánovat a odhadovat rizika. Neuro-vědci ví  o těch mechanizmech už své. Máme dvě sítě nervových buněk:

  1. pro vzpomínání na minulost,
  2. pro představu o budoucnosti.

Mezi oběma sítěmi je velký přesah.

Strachem z budoucnosti trpí především ti lidé, kteří si uložili do své paměti mnoho obrazů opředených strachem. Musíme si hlavně uvědomit, že starosti jsou pouze myšlenky. Nic jiného než myšlenky. Někdy velmi nenápadné, občas jsou to i zlá tušení a rozvinutá  fantazie „co se všechno může stát?!“

Přesto si ale zbytečně děláme starosti. O dobro dětí, vnoučat, o své vlastní dobro. Každý, kdo leze po žebříku, může spadnout. Každý, kdo jde do kuchyně, si může zlomit nohu. V domácnosti se totiž děje nejvíce nehod.

Hloupé ale je, že nezůstáváme jen u myšlenek. Samotná představa hororových scén nabudí v těle alarm. Zvyšuje se pulz a svaly se napínají…

Na štěstí většina z nás ty hororové scény odsouvá rychle a úspěšně stranou. Musíme totiž, jinak nejsme schopni normálně jednat. Kdo to nedělá a trvale si maluje hrůzy ve svých představách, onemocní. Nemoc lidstva číslo jedna se nazývá generalizovaná porucha strachem   –  tou trpíme ještě před depresí.

Worries are lies – starosti jsou lži.

Nejistota – neklid

Naplněná nejistota existuje. Také stále roste, protože naše možnosti volby narůstají. Jaké volby? Vždyť každou chvíli můžeme udělat nějaké špatné rozhodnutí. V povolání, v rodině, při výběru lékaře. Svoboda je dobrá věc – ale nahání i strach.

Vnitřní nejistoty jsou logické, nesmí však přetéct pohár.

Na těch neovladatelných starostech je tragické, že když se naše tělo dostane do alarmujícího stavu, myšlenky se pak přeruší, protože nechceme pociťovat dále strach. To znamená, že hledáme řešení, hledáme. Nejde nám nějaké najít, nejde a nejde. Proč? Protože nebezpečí existuje jen v naší fantazii.

Stejně ale za tím vším bývá často ještě něco jiného. Jiné, hlubší problémy. Pomohlo by nám si uvědomit, co to vlastně je.  Jak s tím tedy nakládat? Jak ty starostlivé hlasy v hlavě uklidnit? Odborníci radí, abychom svou sílu představivosti kontrolovali. Co si myslím, to určuji!

Takže stop!

Zažeňte své obavy, myslete na něco jiného. Nejlépe na něco pěkného. Většinou to pak vyjde. Anebo buďte aktivní či změňte místo.

Skutečně zlé věci v životě jako jsou nemoc, ztráta zaměstnání, rozvod, ani nevidíme přicházet. Ty prostě přijdou a zase odejdou.  

Rada zní: nasaďte jako protihráče starostem nějaké potěšení. Kdo má potěšení, radost, nemá v ten moment strach. Proto jsou záliby a koníčky tak důležité.

 „Entkatastrofizieren“ – tak nazývají účinnou metodu němečtí psychologové. Já bych to pojmenovala jako odpoutání se od představ a obav s katastrofickým scénářem. Jak na to? Jednoduše si uvědomit, že se přeci až tolik zlého vlastně ani nemůže stát.

A zcela na rovinu, často se strachujeme o zcela nesprávné věci.

 

Mojí tetičce jsem tedy s klidem odpověděla: “Šlo to dobře ta má cesta domů! I když se už stmívalo!“

 

Zpět
Nejnovější pracovní nabídky

Top články

Covid nás vyděsil

Nikdo nebyl připraven. Nikdo na této planetě.

Celý článek

Na co jsem hrdá?

Debi žije střídavě v Kanadě – kousek od Toronta –...

Celý článek

Moc internetu

Na otázku "Jakou moc má internet dnes" odpovídá profesor...

Celý článek
Téma

Život je příliš krátký na později

Samozřejmě chceme, aby se rodina podílela na našem životě....

Celý článek
Téma

Covid nás vyděsil

Nikdo nebyl připraven. Nikdo na této planetě.

Celý článek
Téma

Život je příliš krátký na později

Samozřejmě chceme, aby se rodina podílela na našem životě....

Celý článek
Příběhy

Na co jsem hrdá?

Debi žije střídavě v Kanadě – kousek od Toronta –...

Celý článek
Téma

Život je příliš krátký na později

Samozřejmě chceme, aby se rodina podílela na našem životě....

Celý článek
Téma

Zvídavost prodlužuje život

Zbavuje strachu a může nám i dokonce prodloužit život....

Celý článek