Milanův příběh

Příběhy

Jezdila jsem do autosalonu v Krumlově už pár let a jednala ohledně oprav auta i nákupu nového vozu vždy s jedním příjemným pánem, automobilovým poradcem panem Milanem. Jednou, při delším čekání na dokončení servisu, jsem se s panem Milanem dala do osobního hovoru. Rozpovídal se o tom, jak se v práci necítí dobře, jaký tlak se na něj neustále vyvíjí a jak ten stres s přibývajícími léty stále hůř a hůř snáší. Jako personalista jsem zavětřila. Nenápadně jsem se ho ptala na jeho zájmy, dovednosti, záliby a dávala si obraz jeho profesního profilu dohromady. Jestli mým důvodem k dalšímu setkání s panem Milanem byla výměna pneumatik, nebo něco jiného, to je nepodstatné. Odvážně jsem na něj vybalila dotaz, zda by se nechtěl živit jinak. Zůstal by ve svém světě – v automobilovém průmyslu. Jen by k tomu zase zapojil ruce a z práce by chodil s čistou hlavou. Teď zavětřil on. Brouk byl hlavě.

Další den mi volal a dotazoval se na detaily mé nabídky. Potřebovali jsme nástrojaře. Možná ani nevíte, co je to za profesi. Je to královna řemesel. „Werkzeugmacher“ je ten, kdo vyrábí nástroje. Málokterá škola tento učební obor otevírá, ačkoliv je v České republice nástrojařů velký nedostatek. Milan se jako mladý kluk vyučil automechanikem a léta se s nadšením „hrabal“ v autech, pak postoupil v kariérovém žebříčku daného autosalonu na pozici vedoucího servisních techniků.

A protože má pěkné vystupování a výborné komunikační dovednosti, myslel si majitel autosalonu, že by Milan mohl auta i prodávat. Byl to však omyl. Pan Milan ani netušil, co vše obnáší být obchodníkem. Dostal se do slepé uličky a neviděl východisko. Já mu ho nabídla.

Milana jsme přijali na pracovní pozici „nástrojař“ do obrobny nedaleko jeho bydliště. Zařadili jsme ho do kurzu „Vzdělávejte se pro růst“, kde učili pedagogové a mistři z brněnské střední strojírenské školy. V cyklu 120 hodin celkem, který obsahoval teoretické znalosti a praktický výcvik, dostal Milan spolu s ostatními deseti výbornou průpravu. V pracovní době, zdarma a velmi kvalitně.

Nedávno jsem ho v práci potkala, hrdě stál v nástrojárně u japonského stroje za 12 milionů korun. Na jeho svítících očích jsem poznala, že svého rozhodnutí nelituje. „Děkuji,“ bylo jeho krátké sdělení.

Zpět
Nejnovější pracovní nabídky

Top články

Covid nás vyděsil

Nikdo nebyl připraven. Nikdo na této planetě.

Celý článek

Na co jsem hrdá?

Debi žije střídavě v Kanadě – kousek od Toronta –...

Celý článek

Moc internetu

Na otázku "Jakou moc má internet dnes" odpovídá profesor...

Celý článek
Téma

Život je příliš krátký na později

Samozřejmě chceme, aby se rodina podílela na našem životě....

Celý článek
Téma

Covid nás vyděsil

Nikdo nebyl připraven. Nikdo na této planetě.

Celý článek
Téma

Život je příliš krátký na později

Samozřejmě chceme, aby se rodina podílela na našem životě....

Celý článek
Příběhy

Na co jsem hrdá?

Debi žije střídavě v Kanadě – kousek od Toronta –...

Celý článek
Téma

Život je příliš krátký na později

Samozřejmě chceme, aby se rodina podílela na našem životě....

Celý článek
Téma

Zvídavost prodlužuje život

Zbavuje strachu a může nám i dokonce prodloužit život....

Celý článek