Moc internetu

Téma

Prof. RNDr. Jozef Hvorecký, PhD působil často na více vysokých školách. Standardní a online formou donedávna vyučoval na Vysoké škole managmentu v Bratislavě a Trenčíně předměty Databáze, E-Commerce a E-Business a Manažerské informační systémy a současně na Liverpoolské univerzitě vyučuje online předměty Computer Structures, E-Commerce and People, Technology and Management. Toto online vzdělávání pokrývá všechny kontinenty a je realizované výlučně online formou.
Jako autor a spoluautor publikoval 23 knih a učebnic a více jak 130 článků a příspěvků na konferencích. Nejnovějšími knihami jsou Databázové technologie a Virtuální třída.

Měla jsem tu příležitost zažít jeho kurz na vlastní kůži a pan Jozef změnil můj postoj k online výuce. Už se jí neobávám. Proto jsem pana profesora požádala o rozhovor, aby se o své poznatky podělil i s vámi.

Pane profesore, je Vám více než sedmdesát let. Patříte tedy do „naší cílové skupiny“ a moderní počítačovou techniku ovládáte přímo vzorově. K ní mají naši vrstevníci mnohdy velký respekt, když ne dokonce odpor. Ráda bych Vás vyzpovídala v souvislosti s IT a dnes nezbytnou komunikací a vzděláváním online.

Jak byste popsal internet „pokročilým“, kteří zrovna pokročilí v užívání informačních technologií nejsou?

Jde o komunikační kanál, jen o něco složitější než rozhlas nebo televize. Podobně jako když jste začali s televizí jen s jedním, dvěma kanály a postupně je rozšiřovali, udělejte to i s počítačem. Má hodně aplikací, ale vám stačí na začátku pouze umět posílat poštu, prohlížet si noviny a komunikovat formou video-hovoru. I na to můžete jít postupně, podle vlastního výběru. Poraďte se s někým ve vašem okolí, kdo je zběhlý. Nejlepší tip jsou vnoučata – jen se připravte na to, že budou trochu netrpělivá.

Jakou moc má internet dnes?

Obrovskou. Mění výsledky voleb, názory lidí, zkracuje vzdálenosti. Když jsem byl mladý, dopis tetě do Ameriky šel minimálně týden. Dnes – když se spojuji s jejími dětmi během sekundy – už to nebudu nikdy dělat tradičním způsobem. Problémem je to, že každá moc se dá zneužít a mnoho lidí to taky dělá.

Učíte studenty po celém světě, budou to většinou o dvě generace mladší posluchači. Komunikujete jejich řečí anebo se oni přizpůsobují té Vaší?

Když jedu do světa, komunikuji v angličtině. Věkovou bariéru nijak necítím, protože se snažím být vždy tolerantní a netvářím se jako „moudrý stařec“. Ale tak se netvářím ani v běžném životě, takže mi to nevadí. Kromě toho je internet médium, na kterém jsme si všichni rovni. Kdybych se tak tvářil, působil bych spíše jako „blbý stařec“. Je to možná pro někoho nezvyklé, ale já jsem s internetem od jeho zrodu, takže vlastně jen pokračuji ve svém tradičním chování.

Co byste doporučil učitelům, lektorům generace 50+, kteří se musí popasovat s distanční výukou?

Uvědomit si to, co jsem právě řekl – jakékoliv vyvyšování se vám vymstí. Kdybyste chtěla didaktické rady pro svou výuku, museli bychom tomu věnovat samostatný rozhovor. Ale rád vám poradím, když se na mne obrátíte. K tomu navíc mám webináře (internetové semináře) pro organizaci V lavici (www.vlavici.sk ). Je to sice slovenská stránka, ale my starší ovládáme oba jazyky.

Je pozdě pro šedesátníka naučit se zacházet s informačními technologiemi? Počítač, nové komunikační nástroje, chytrý mobil, nový software?  Dá se to vůbec ještě naučit? Na co si má dát pozor?

Ne, není to těžké. Jenom doporučil počítač s větší obrazovkou. V našem věku už potřebujeme větší písmena, a nehovořím ani o tom, že dotyková obrazovka laptopu a smartphonu na naše prsty příliš nereaguje. Myš a klávesnice – to jsou naše zbraně. Při zakoupení PC požádejte i o nainstalování kvalitní anti virusové ochrany. Věřte, počítačové virusy jsou stejně zákeřné jako COVID a mají ještě více mutací.

Čím se bavíte ve Vašem volném čase?

Jak se dá, lyžuji a hraju tenis – ale právě teď se nedá. Tak aspoň makám na zahradě. Ještě nikdy jsem ji neměl tak vypiplanou jako loni.

Jaké máte sny a přání? Nebo splnilo se Vám už vše, co jste si v tomto životě přál?

Chtěl bych ještě napsat pár dětských knih – pokračovaní knihy Meňavce: „Veľký tresk“ (https://www.raabe.sk/menavce-velky-tresk ). Je to populárně-vědecká kniha, jejímž bezprostředním hlavním cílem není žádný vyučovací předmět, ale je to spíš kritické myšlení. Umístit něco takového na trhu však není snadné. Asi budeme muset uspořádat sbírku. I to se na internetu dá – lidi si dobrovolně knihu, která ještě neexistuje, objednají, zaplatí a za ty peníze ji autor vydá.

Jaké je Vaše životní motto?

S Janem Werichem jsem se jednou osobně potkal a fascinoval mě svým optimismem. Od té doby se řídím jeho výrokem: „Boj s lidskou blbostí nelze vyhrát, ale nikdy nesmíme přestat bojovat.“

 

 

 

Zpět
Nejnovější pracovní nabídky

Top články

Na co jsem hrdá?

Debi žije střídavě v Kanadě – kousek od Toronta –...

Celý článek

Moc internetu

Na otázku "Jakou moc má internet dnes" odpovídá profesor...

Celý článek
Téma

Život je příliš krátký na později

Samozřejmě chceme, aby se rodina podílela na našem životě....

Celý článek
Příběhy

Na co jsem hrdá?

Debi žije střídavě v Kanadě – kousek od Toronta –...

Celý článek
Téma

Život je příliš krátký na později

Samozřejmě chceme, aby se rodina podílela na našem životě....

Celý článek
Téma

Zvídavost prodlužuje život

Zbavuje strachu a může nám i dokonce prodloužit život....

Celý článek
Téma

Život je příliš krátký na později

Samozřejmě chceme, aby se rodina podílela na našem životě....

Celý článek
Příběhy

Moje červená nit

Život žijeme dopředu a chápeme zpětně.

Celý článek