Na co jsem hrdá?

Příběhy

Debi, moje kamarádka, mě zaujala svým pestrým životem natolik, že jsem se rozhodla jí pro vás položit pár zvídavých otázek.

Žije střídavě v Kanadě – kousek od Toronta – a v Praze, ale její srdce ji táhne také do Itálie.

  1. Debi, na co jiného, než na svého syna jsi ještě hrdá? (Pozn. redakce: Debiin syn, narozený v Kanadě, je nejen úspěšný hokejista, ale i absolvent VŠ v USA a začínající vinař v Itálii)

Hrdá? To se snad ani tak nedá říci. Jsem prostě ráda, že jsem „přežila“. V cizí zemi a bez pomoci.  Přišla jsem do Kanady bez znalosti jazyka a syna jsem vychovala zcela sama. Jemu a samozřejmě i sobě jsem dokázala zajistit hezký život. Se synem jsme si velmi blízcí.

  1. Kde čerpáš energii? Odkud se bere za všech okolností tvůj elán?

Nikde nečerpám. Mám to v sobě. Asi nebo vlastně určitě to mám po matce. Matka byla silná osobnost a ta energie je pravděpodobně dědičná. Nemám na to „recept“. Prostě „go….go…..go!“ Neměla jsem tenkrát na žádné koníčky ani odpočinek čas. Měla jsem totiž tři zaměstnání najednou. A každý den se synem na trénink.

Jaká zaměstnání?

No, to první bylo, že jsem navrhovala květinové aranžmá do filmu.  A jako druhou činnost jsem měla Japonky v domě. Byly to exchange-studentky, kterým jsem poskytla domov a péči (včetně jazykové). Třetí prací v tu stejnou dobu byla práce osobní asistentky v Torontě.

  1. Proč jsi nyní v Praze, a ne v Torontu?

Mám nevlastního otce v Praze, za týden mu bude 94 let. Starám se o něj. On se staral o mou nemocnou matku mnoho let a byl u ní, když já nemohla. Jsem mu za to velmi vděčná. Co jiného mohu pro něj udělat?

  1. Co ses naučila v Kanadě?

V Kanadě jsem se naučila spoléhat se sama na sebe. Naučila jsem se toho spoustu, jak jsem předtím uvedla, co jsem vše, a to najednou, dělala. Také jsem později překládala ve zdravotnictví a 13 let jsem byla manažerkou obchodu Harley-Davidson.

  1. Začala bys i dnes pracovat v jiném oboru než dosud?

Ano. Dříve jsem ani nepomyslela na to, být lektorkou angličtiny. Pro mě je všeobecně práce naplněním. Budu pracovat do konce svého života, i kdybych měla hlídat psy nebo děti, vařit marmelády či chodit do lesa sbírat houby a zavařovat je. Nebo bych šla dobrovolně pomoci do nemocnice. Hlavně nebýt sám, něco dělat a být užitečný.

  1. Co by ses chtěla ještě naučit? Nebo umíš dle tebe vše, co potřebuješ?

Nikdy nebudeme umět vše. Mně by se líbilo umět francouzsky. Podívej, ale jsou to i jednoduché věci. Nikdy jsem nepekla a teď stále peču. Zdokonaluji se neustále ve vaření a pečení. Taky i v jazycích se dále zlepšuji. Mluvím anglicky, italsky. Namísto výuky italštiny se dívám na filmy v originále.  A co dál bych se chtěla naučit? Jezdit na motorce, na Vespě.

  1. Jaké je tvé životní motto?

„České děvče a švédská  ocel vydrží všechno“.

Mám ráda lidi a svých přátel si vážím. Po celý svůj život mám přátele kolem sebe a to všude možně po světě. Jedno kde, o vztahy se musí řádně pečovat.

  1. Máš nějaké skryté přání?

Protože mám více adres a pořád někam cestuji, chtěla bych být už jen na jednom místě a v jednom domě. A aby to bylo blízko mého syna a jeho rodiny.

 

 

 

 

 

Zpět
Nejnovější pracovní nabídky

Top články

Covid nás vyděsil

Nikdo nebyl připraven. Nikdo na této planetě.

Celý článek

Na co jsem hrdá?

Debi žije střídavě v Kanadě – kousek od Toronta –...

Celý článek

Moc internetu

Na otázku "Jakou moc má internet dnes" odpovídá profesor...

Celý článek
Téma

Život je příliš krátký na později

Samozřejmě chceme, aby se rodina podílela na našem životě....

Celý článek
Téma

Covid nás vyděsil

Nikdo nebyl připraven. Nikdo na této planetě.

Celý článek
Téma

Život je příliš krátký na později

Samozřejmě chceme, aby se rodina podílela na našem životě....

Celý článek
Téma

Zvídavost prodlužuje život

Zbavuje strachu a může nám i dokonce prodloužit život....

Celý článek
Téma

Život je příliš krátký na později

Samozřejmě chceme, aby se rodina podílela na našem životě....

Celý článek
Příběhy

Moje červená nit

Život žijeme dopředu a chápeme zpětně.

Celý článek