Pomohl tisíci žárlivcům

Téma

Pomohl tisíci žárlivcům

Dr. Harald Oberbauer – psychiatr z Innsbrucku

 

 „Chodí ke mne lidé, kteří už nemohou myslet na nic jiného. Můj partner mě podvádí. Tyto stavy žárlivosti mohou zničit vše…“

Žárlivost patří k biologickému základnímu vybavení člověka. Tato pohnutka může být i přínosná. Ale musíte s ní umět zacházet.

Když se partner dívá druhému do mobilu, je to normální? Jasně, že je. Ale musíte si naopak představit, jaké vám by to bylo, kdybyste byl sám kontrolován? Každý má právo na své soukromí. Lepší by byl otevřený rozhovor tváří v tvář.

Když už si ale lidé vjedou kvůli tomu do vlasů, jak pak toto řešit? Tak k tomu slouží mediátoři a psychologové. Žárlivost je výraz pro stav, kdy jeden z partnerů pociťuje nějaký nedostatek, například nedostatek pozornosti nebo má jiná měřítka hodnot. Pak může vztahu prospět, když trochu ustoupíte. Ale pokud se žárlivost již vyhrotí, stává se patologickou.

Jak se to projevuje? Pokud dojde k tomu, že je kvalita vlastního života nebo partnerova omezena. Když se jako žárlivec už nedokáži koncentrovat na práci, protože celou dobu přemýšlím o tom, kde je moje partnerka, co dělá, jestli mne podvádí, jestli mi říká pravdu. Pak ji třeba sleduji nebo jí kontroluji mobil. Nebo ji zamknu anebo dokonce znásilním. A je mi zcela jedno, co partnerka říká, já jí nevěřím. To je patologické – a vede to přirozeně k vztahovým problémům.

Když mám ale důkazy, že má nedůvěra je na místě? Vždycky říkám mým pacientům: „Vy tady nesedíte u detektiva. Já nevím, jestli Vás Váš partner podvádí.“  Otázkou je: co si s tím stavem počnu? A velmi důležitým bodem je, že patologická žárlivost má svou příčinu vždy ve zcela jiném problému. Je to epifenomen, tedy fenomén, který je pouze projevem základní poruchy.

Co může být tou základní poruchou? Například snížené sebevědomí, třeba ztráta zaměstnání, nebo potíže s potencí. „Já už nemohu mého muže ani vystát.“  Ale mohou to být i poruchy strachu, deprese, onemocnění závislostí jako třeba alkoholismus, poruchy mozku jako např. po traumatu a po otřesu mozku nebo zápalu mozkových blan, nebo začínající demence. Sigmund Freud jmenuje ještě jiné základní poruchy: latentní, potlačená homosexualita.

Je tedy jedno, co je reálným důvodem pro žárlivost a co u patologické žárlivost? Jsou to jen spouštěče, za nimiž se skrývá něco zcela jiného. To je úkol ordinačních hodin na téma žárlivost: vyfiltrovat ten základní problém a léčit ho asi tak jako alkoholismus nebo deprese. Po jedné terapii nebo sezení v párovém poradenství – aby si partneři dokázali zase hledět do očí – často pacienti říkají: „Pro mě už není žárlivost žádné téma“ nebo „Umím s tím lépe zacházet.“

Dáváte konzultace již dvě desítky let. Změnily se za tu dobu spouštěče základního narušení pro patologickou žárlivost? Ano, protože i naše společnost se změnila. Je nám vsugerováváno, že jsme bezva chlapi nebo bezva ženské, když jsme tolerantní, když žijeme moderně a otevřeně. Mít otevřený vztah nebo dokonce trojúhelníkový vztah či chodit do swinger klubu. Mám zkušenosti i s tím, že lidé chtějí být otevřenější, než ve skutečnosti fakt jsou a že chtějí být takoví doopravdy. Bohužel se jim to ale zase vrací. Protože s tím neumějí zacházet a jsou žárliví.

Hrají přitom sociální média nějakou roli? Ano. Ten tlak velmi vzrostl. Všude jsou vidět jen krásnější ženy nebo muži více potentní, srovnáváme se totiž s celým světem. A moderní telekomunikace je pro žárlivce opravdu jako prokletí. Když jsem začínal, neměl každý mobilní telefon nebo emailovou adresu. Dnes už lidi nekontrolují sako nebo kabelku – ale zapnou službu lokalizace na mobilu. Pak je velmi snadné žárlivosti zcela propadnout.

Jak mám s tím co nejlépe zacházet, když můj partner je žárlivý a já pozoruji, že ho už nemohu přesvědčit o tom, že ho nepodvádím? Použijte odborné služby, požádejte o pomoc profesionála. To nejsem jen já nebo moji kolegové. Každý psycholog, psychoterapeut nebo partnerská poradna vám v tom může pomoci.

A uvědomit si, že to způsobuje také něco jiného, ne? Pochopitelně. Možná i to, když řeknete partnerovi „Ty, připadá mi, že v poslední době piješ každý den alkohol, a vždy když piješ, začneš s tím, že mi nevěříš.“ Když se k jeho patologickému chování přistupuje diplomaticky.

Když k Vám přicházejí lidé se svou žárlivostí, jak popisují svůj problém? Jsou pod opravdovým tlakem a velice se litují. Jsou mezi nimi univerzitní profesoři stejně jako i dělníci. Lidé, jimž je vyhrožováno, že se partnerství rozpadne, pokud v tom budou pokračovat. Lidé, kteří říkají, že měli svůj život pod kontrolou – ale v této jedné věci si už sami nedokáží pomoci. Jako kdyby se u nich přepnul ovladač.

Jak normálně reagujete? Vyvedu je nejdříve z rovnováhy tím, když povím: „Mě Vaše žárlivost zrovna nezajímá. Budeme teď hovořit o Vás jako o osobě. Kdo jste? Jak jste vyrůstal? Znáte žárlivost již z dřívějška?“ Mnozí znají tento pocit už od dětství. Když kupříkladu přišel najednou na svět druhý sourozenec a vy jste byli svrženi z trůnu. Takového pacienta, který měl dětské zkušenosti se strachem ze ztráty čehosi, vedu pak k psychoanalytické terapii.

Chodí k Vám více mužů nebo žen? Je to velmi vyrovnané, i když obava jít k psychiatrovi je u mužů větší. Rozdíl v pohlaví je ale především v tom, že si ženy více kladou za vinu sebe. Muži jsou oproti tomu rozčílení a zaměření většinou na chyby své partnerky. Proto dochází častěji k násilným činům u mužů. Pak čtete v kriminálních zprávách: muž zabil ženu a protivníka, nakonec i sebe.

Co se děje při žárlivosti v těle? Je k tomu určená nějaká mozková oblast? Vlastně ne, není. Ale kdo je žárlivý, je se svou hlavou vždy zcela jinde. A tady se v těle uvolňují hormony stresu.

Jak jste vlastně přišel na myšlenku nabízet konzultace na léčení žárlivosti? Už když jsem studoval. Párová a rodinná terapie mne vždy zajímala. Musel jsem onehdy napsat posudek na pacienta, který v návalu žárlivosti zabil ženu. Tak jsem se začal více zaobírat tímto tématem. Zeptal jsem se svého tehdejšího šéfa, co on na to otevřít ordinaci pro žárlivce? A on na to řekl „Okay.“

Takže „díra na trhu“, že? Můj odhad byl, že to bude čistě jen místo pro setkání se s lidmi postiženými žárlivým partnerem, kteří hledají radu. Tak to ale není. Pacienti žárliví chodí i sami – dosud jsem měl už 1000 prvních kontaktů. To je pro mne zase důkazem, že takovéto postižení je skutečně velké. Lidé přece nechodí rádi a dobrovolně k psychiatrovi. Já taky raději jdu k holiči.

 

 

Zpět
Nejnovější pracovní nabídky

Top články

Covid nás vyděsil

Nikdo nebyl připraven. Nikdo na této planetě.

Celý článek

Na co jsem hrdá?

Debi žije střídavě v Kanadě – kousek od Toronta –...

Celý článek

Moc internetu

Na otázku "Jakou moc má internet dnes" odpovídá profesor...

Celý článek
Téma

Život je příliš krátký na později

Samozřejmě chceme, aby se rodina podílela na našem životě....

Celý článek
Téma

Covid nás vyděsil

Nikdo nebyl připraven. Nikdo na této planetě.

Celý článek
Téma

Život je příliš krátký na později

Samozřejmě chceme, aby se rodina podílela na našem životě....

Celý článek
Příběhy

Na co jsem hrdá?

Debi žije střídavě v Kanadě – kousek od Toronta –...

Celý článek
Téma

Život je příliš krátký na později

Samozřejmě chceme, aby se rodina podílela na našem životě....

Celý článek
Téma

Zvídavost prodlužuje život

Zbavuje strachu a může nám i dokonce prodloužit život....

Celý článek