Proč jsou sourozenci mnohdy tak rozdílní?

Téma

S nikým jiným, než s našimi sourozenci nemáme delší vztah. Má to něco do sebe.

Protože se už od mládí pohybujeme s našimi sestrami nebo bratry na tenkém ledě a že je to vztah se vší blízkostí a omezeními, haprujeme mezi přítulností a rivalitou. Mnozí bratři jsou si blízkými důvěrníky, jiní zas závistivými konkurenty. V čem to spočívá?

 

Je to vůbec tvůj bratr? Jsi si jistá, že vy dva máte stejné rodiče? – větu jako tuto slyšel asi mnohý z nás. Je to pravda, že u mnoha sourozenců, kteří se potkali až v dospělém věku, se těžko či marně hledají nějaké společné znaky.  I když se v otázce osobnosti, zájmů a zvyklostí od našich bratrů a sester rapidně lišíme, spojuje nás jedno. Statisticky viděno, v průměru je to 50 procent společné dědictví. Vedle našich rodičů a vlastních dětí neexistuje nikdo jiný, kterému jsme biologicky tak podobní. Studie nám ukazují, že se to neprojevuje nejen na našem fyzičnu, na našem vzhledu nebo náchylnostech k určitým nemocem. Jsou to také charakterové rysy jako introvert, extrovert, otevřenost k novému nebo zodpovědnost. Je to geneticky určené a může se to hodně projevit. A přeci jen se může stát, že si sourozenci nejsou v těchto věcech vůbec podobní, ne více než dvě osoby s podobným sociálním zázemím. Proč je tomu tak?

Z části proto, že se děti v jedné rodině navzájem omezují, a tak vliv biologického dědictví zmírňují. Tyto „de-identifikace“ , jak je nazývají psychologové, říkají, začínají už v raném dětství.  Sourozenci se snaží zalíbit rodičům. Pokud je na příklad starší sourozenec muzikální, září zas druhý sourozenec se svým technickým talentem. Pokud je jedno dítě chváleno za své sportovní úspěchy, pokouší se druhé o dobrý dojem se svými intelektuálními výkony. Tímto způsobem se temperamenty sourozenců formují  rozdílně. Jedno dítě je klidné a přizpůsobivé, druhé má spíš rebelský přístup. Rodiče své tendence posílí ještě tím, že svůj náhled na ně ani nepozmění. Tak se stane z jednoho „ten chytrý“ a z druhého „ten divoký“. „Chytrému“ potomkovi pak nabízí duševní rozvoj, „divokého“ pošlou do sportovního klubu. Američtí vědci dokonce prokázali, že rodičovské očekávání ovlivňuje i studijní výkony jejich dětí.  Na druhou stranu funguje také to, že pokud se rodiče domnívají, že jejich dítě má vlohy pro něco jiného, potvrdí se to i ve škole. Jako kdyby těch výzev nebylo už dost? V dětství jsou si bratři a sestry tak blízcí, jak je to jen u lidí vůbec možné. Tráví spolu více času než jakýkoliv jiný člověk s druhým.  Studie potvrzují, že tří – až pětiletí stráví spolu dvakrát více času než se svou matkou. Sourozenci znají slabiny a silné stránky toho druhého, dokonce i o strachu a tajemství bratra či sestry vše ví. Mnozí sourozenci toho spolu i hodně dosáhnou. Snad i víc, než by jedinec sám zvládl. Zároveň si však sourozenci přirozeně konkurují v získávání přízně svých rodičů. Rivalita začíná tím, když se narozením druhého postaví svět tomu prvnímu zcela na hlavu. Jak bolestivé je toto trauma být sesazen z trůnu, to hodně záleží na věkovém rozdílu dětí. Čím starší je prvorozené dítě od miminka, o to méně si to uvědomuje, protože starostlivost a zodpovědnost převyšuje. Pokud jsou však děti narozeny brzy po sobě, rivalita je tady.

Na rozdíl od přátel a kamarádů nemají sourozenci žádné velké zábrany si otevřeně říkat své názory,  dokonce se i zraňovat. Nemusí se totiž obávat toho, že jejich vztah hádku nepřežije. Sourozenecké nešvary z dětství mohou pronásledovat po celý život. Pokud si malý bratr dělal legraci ze vzhledu  sestry , může se tak na mnoho let její sebevědomí narušit. Zdánlivě nevinné hašteření může mít své účinky ještě desítky let, i když je sestra úspěšná.

Rivalita mezi sourozenci jim může dát na druhou stranu křídla a to k vyšším výkonům. Především  tehdy, když dělají vše společně. Tak třeba bratři Ralf a Michael Schuhmacher strávili většinu svého dětství na dráze otce . Podobným způsobem vystoupaly sestry a tenistky Venuše a Serena Williams nebo profi boxeři  Wladimir a Vitali Klitschko ke světové slávě. Bez schopnosti ustát konflikty a najít kompromisy, by nebylo vítězství možné. Právě to si spolu sourozenci procvičují mnoho let. U dětí mohou být zpřetrhána mnohá přátelství, ale hádka s bratrem či sestrami se musí vydržet.  

Křivka sourozeneckého vztahu, jak vypozorovali vědci, se vyvíjí během života ve tvaru U. V dětství jsou si sourozenci blízcí, sdílí spolu každou hodinu. Pak se náhle oddělí a význam vztahu rapidně klesne. Ve stáří zase stoupá.

Odstěhování nejstaršího dítěte z domu rodičů znamená většinou prověření toho, jak dobrý vztah to mezi sourozenci je. Může i ostatními otřást. Najednou nevíte, co toho druhého rozrušuje, jak tráví své dny. Pro jednoho to znamená bolestivou ztrátu, pro druhého zas možnost se konečně nadechnout. Teď se začíná život jednoho z nich budovat, hledat si partnera, zakládat rodinu. Odstup bývá posílen většinou tehdy, když je jeden z nich soustředěn jen na povolání, partnera a vlastní děti.

Avšak nejpozději tehdy, když jsou rodiče nemocní a zranitelní, najdou opět společnou cestu. Znamená to – najít společné řešení co se péče a bydlení týče. Tato fáze může oživit pocit sounáležitosti z dětství. Často se přetrvávající konflikty konečně rozplynou. Ošemetné bývá,  když se jedno dospělé dítě stará o rodiče až bezmezně a druhé žije ve vzdáleném místě nebo se cítí méně zodpovědně.

Pokud rivalita neustupuje ani po létech, spočívá zodpovědnost většinou u rodičů. Pravděpodobně stále své děti porovnávají, vědomě či nevědomě. V takovém případě je smrt rodičů rozhodujícím momentem. „jak se budou dál cítit jako spojenci?“ Nebo se pouto roztrhne?

Bohužel se někdy sourozenci chovají jako rivalové i po smrti rodičů, i když už nemusí bojovat o jejich přízeň, pozornost a lásku

Ti druzí si naopak poskytnou vzájemnou oporu ve svém smutku a stojí si na blízku jako nikdy předtím. Někdy se to vyvine až tak, že se přistěhují k sobě a mají spolu velmi vřelý vztah.  Lépe se to daří sestrám než bratrům. Znovu přiblížení je proces, kdy se sourozenci poznávají zcela nově.  „Změna vztahu se podaří pouze tehdy, když jsou sourozenci ochotni své role reflektovat či dokonce změnit“, říká rakouská psychoterapeutka B.Bugelnig. Jen ten, kdo se nepovažuje už za „malou sestru“, která vždy přišla zkrátka anebo jako „velká sestra“, která musela vše řešit, ale kdo by mohl akceptovat toho druhého, jež se za dobu svého života vyvinul z jejich společného dětství do samostatné osobnosti. Je nutné, abychom jim ukázali, že je v jejich nové roli bereme vážně. Když se starší sestra zeptá svého mladšího bratra na radu, signalizuje to, že ho už nebere jako nezralého chaota, ale že je zvědavá na jeho úhel pohledu. Obráceně by mohl mladší bratr jednou taky převzít iniciativu a zorganizovat rodinné setkání namísto toho, aby se jako obvykle namáhala jeho starší sestra. Teprve tehdy, že se rozplynou staré role, může se podle Bugelnigové vztah rozvinout. I přesto že se naše vztahy k sourozencům někdy  odcizují, neviditelné pouto nás ovlivňuje stejně tak jako výchova.

Zpět
Nejnovější pracovní nabídky

Top články

Covid nás vyděsil

Nikdo nebyl připraven. Nikdo na této planetě.

Celý článek

Na co jsem hrdá?

Debi žije střídavě v Kanadě – kousek od Toronta –...

Celý článek

Moc internetu

Na otázku "Jakou moc má internet dnes" odpovídá profesor...

Celý článek
Téma

Život je příliš krátký na později

Samozřejmě chceme, aby se rodina podílela na našem životě....

Celý článek
Téma

Covid nás vyděsil

Nikdo nebyl připraven. Nikdo na této planetě.

Celý článek
Téma

Život je příliš krátký na později

Samozřejmě chceme, aby se rodina podílela na našem životě....

Celý článek
Příběhy

Na co jsem hrdá?

Debi žije střídavě v Kanadě – kousek od Toronta –...

Celý článek
Téma

Život je příliš krátký na později

Samozřejmě chceme, aby se rodina podílela na našem životě....

Celý článek
Téma

Zvídavost prodlužuje život

Zbavuje strachu a může nám i dokonce prodloužit život....

Celý článek