Rocker Jirka

Příběhy

Jiřímu je přes padesát, ale duchem je mladý. Miluje rockovou hudbu, jezdí na koncerty za svými oblíbenci klidně až na kraj Evropy. Pěstuje sport a stará se o své zdraví.

Ale ani jemu se nevyhnula nepříjemnost, totiž ztráta zaměstnání v padesáti.

Jaký je jeho příběh?

Jiří studoval na VUT v Brně ještě za socialistického režimu, doba převratu ho zastihla na vojně.

Co však bylo s ohledem na jeho odbornost nepříjemné, to byla změna norem, které hrály právě ve stavebnictví významnou úlohu. Jako projektant si vyzkoušel práci v několika projekčních kancelářích. Po roce 1990 se ale zavedené a větší kanceláře rozpouštěly. Ten, kdo měl autorizaci, pak dělal na sebe. Jiří ono kulaté razítko neměl, a tak se ocitl dokonce i na stavbě a tři měsíce pracoval rukama. V tu dobu se mnoho lidí pokoušelo podnikat a podléhalo nadšení jak ze svobody trhu, tak i svobody v zaměstnání. Jirka si tedy založil živnost a zkusil to také, pustil se do obchodní činnosti nejen s komoditami ve stavebnictví, ale i třeba s rybičkami do Anglie. Nadšení vystřídala zase tvrdá realita. Pak přišel rok 2000 a s ním i příležitost vrátit se znovu do oboru – projekce. Trochu oklikou, ale přece. Projektoval výstavbu stožárů a zařízení pro mobilní sítě, které se v České republice vehementně budovaly. „Naučil jsem se tenkrát v té společnosti kreslit v AutoCADdu, což se mi dnes hodí,“ zavzpomínal Jiří.

Když se ale mobilní síť dostatečně rozšířila, nebylo ho už potřeba. Projektoval pak v jiných firmách, a to díky spolužákovi ze „stavárny“, který měl kulaté razítko na statiku a potřeboval „pomocníka“, který by s ním realizoval zakázky. „Nebyl jsem jeho zaměstnancem, měl jsem svou živnost, neměl jsem žádnou jistotu. Kdo mne ohrozil? Mladší generace. Spolužák má totiž syna a ten také po vzoru táty vystudoval stavařinu na VUT. Po skončení vysoké školy mě mladý syn kamaráda nahradil. Co teď? Zakázky si sám neseženu…“

Jirka se tedy přihlásil na úřad práce. Bylo mu padesát. Naštěstí se v rámci programu 50+ v JMK objevil inzerát od zaměstnavatele Winning Steel v Brně. Hledali staršího a zkušenějšího projektanta. Mladých už mají hodně a chtějí do svého týmu i stavaře, kteří už mají něco za sebou. „To je super!“ vydechl rocker. Na pohovoru se domluvil na podmínkách, budoucí zaměstnavatel mu dokonce vyšel vstříc i s nástupním termínem. Protože Jirka musí přece na koncert Rolling Stones! Dnes je Jirka v mladém kolektivu spokojený. Našel s kluky společnou řeč, má flexibilní pracovní dobu. Může si během dne odskočit do fitka nebo na badminton, aby si odpočinul. Práce projektanta je totiž stereotypní a v jeho věku si nemůže dovolit sedět dlouhé hodiny u počítače, aniž by si protáhl tělo. Byl by v křeči, nebo dokonce nemocný. Ve Winning Steel má pozitivní kolektiv, pěkné prostředí, volnou pracovní dobu, a dokonce i možnost pracovat z domu, když je potřeba. A co hlavně? Není sám, jak to u „íčařů“ bývá. Je mezi fajn kolegy a cítí se žádaný.
P.S.: Nikdo z dalších zaměstnavatelů se o něj nezajímal. Ve svém životopise měl totiž ten neatraktivní údaj uchazeče, rok narození.

Zpět
Nejnovější pracovní nabídky

Top články

Covid nás vyděsil

Nikdo nebyl připraven. Nikdo na této planetě.

Celý článek

Na co jsem hrdá?

Debi žije střídavě v Kanadě – kousek od Toronta –...

Celý článek

Moc internetu

Na otázku "Jakou moc má internet dnes" odpovídá profesor...

Celý článek
Téma

Život je příliš krátký na později

Samozřejmě chceme, aby se rodina podílela na našem životě....

Celý článek
Téma

Covid nás vyděsil

Nikdo nebyl připraven. Nikdo na této planetě.

Celý článek
Téma

Život je příliš krátký na později

Samozřejmě chceme, aby se rodina podílela na našem životě....

Celý článek
Příběhy

Na co jsem hrdá?

Debi žije střídavě v Kanadě – kousek od Toronta –...

Celý článek
Téma

Život je příliš krátký na později

Samozřejmě chceme, aby se rodina podílela na našem životě....

Celý článek
Téma

Zvídavost prodlužuje život

Zbavuje strachu a může nám i dokonce prodloužit život....

Celý článek