Štěpánka

Příběhy

Jmenuji se Štěpánka a je mi skoro padesát sedm. Svoji kariéru jsem stavěla na svých jazykových dovednostech a celoživotních zkušenostech. Chtěla jsem to tak. Jsem možná trochu jiná než moje vrstevnice, ale není na tom nic „speciálního“. Jen se nebát.

Můj kariérový skok ze specialisty v HR na manažerku se mi poštěstil až těsně před padesátkou. Dostala jsem šanci pracovat jako personální manažerka v zakládajícím se call centru jedné známé letecké společnosti. Vypadalo to, že se mi splní můj sen.

Hned na začátku mého působení v této právě vzniklé společnosti jsem dostala pozvánku na HR konferenci do Kanady. Bude to setkání mezinárodních personálních manažerů stejné značky a komunikovat se bude v angličtině. Termín akce, kde se kolegové z Kapského Města, Hanoje, Sydney, Berlína, Toronta a Brna podělí o společné poznatky, byl za necelé tři měsíce. Co teď? Mám přiznat, že prezentaci v angličtině nezvládnu a že tak dobře mluvit anglicky neumím? Umím jiné cizí jazyky, ale na angličtinu přišla v mém životě řada už dost pozdě. „Nevzdám to přeci! Něco vymyslím,“ říkala jsem si.

Zavolala jsem kamarádce z TLC (tehdy jazyková škola Top Language Centre) a svěřila jsem jí se svým problémem. „Mám pro tebe, Štěpánko, řešení,“ navrhla ředitelka Taťána. Vytřeštila jsem na ni oči a odpověděla ještě na Táninu zásadní otázku, kdy mám „mluvit anglicky jako bůh“. Podotkla ještě, že budu ale pořádně makat. Samo to tam nevleze!

Nasadila na mě dva lektory. Jednoho Angličana, od něhož jsem odposlechla výslovnost anglických slov a vět, naučila se fráze a konverzovala na jakékoliv téma. A druhý můj učitel byla česká lektorka – která mi nejen pomocí drilu, ale i zajímavým a lidským přístupem vtloukla anglickou gramatiku do hlavy. Odložila jsem beletrii, bulvár a jinou literaturu a veškerý svůj volný čas věnovala učení se angličtiny a čtení anglických textů. Stěny záchodu doma jsem polepila gramatickými vzorci, všude kolem mě byla pravidla a soupisy výjimek z pravidel. Zakázala jsem si čtení jiných než English textů a učila se denně. Denně sama, třikrát do týdne s lektorem. V duchu jsem si povídala anglicky a jako příjemný doplněk jsem se dívala na americké filmy v originále. Výsledek?

Do Toronta jsem odletěla připravená a k žádnému komunikačnímu fiasku nedošlo. Byla to dřina, ale stála za to. Díky individuálnímu přístupu vzdělávací agentury a nasazení těch nejvhodnějších nástrojů jsem udělala ve svém jazykovém vzdělání tak velký skok jako nikdy předtím.

Mluvíš jako místní, prohlásil Jihoafričan Jahn a smáli jsme se vtipům v angličtině.

Zpět
Nejnovější pracovní nabídky

Top články

Covid nás vyděsil

Nikdo nebyl připraven. Nikdo na této planetě.

Celý článek

Na co jsem hrdá?

Debi žije střídavě v Kanadě – kousek od Toronta –...

Celý článek

Moc internetu

Na otázku "Jakou moc má internet dnes" odpovídá profesor...

Celý článek
Téma

Život je příliš krátký na později

Samozřejmě chceme, aby se rodina podílela na našem životě....

Celý článek
Téma

Covid nás vyděsil

Nikdo nebyl připraven. Nikdo na této planetě.

Celý článek
Téma

Život je příliš krátký na později

Samozřejmě chceme, aby se rodina podílela na našem životě....

Celý článek
Příběhy

Na co jsem hrdá?

Debi žije střídavě v Kanadě – kousek od Toronta –...

Celý článek
Téma

Život je příliš krátký na později

Samozřejmě chceme, aby se rodina podílela na našem životě....

Celý článek
Téma

Zvídavost prodlužuje život

Zbavuje strachu a může nám i dokonce prodloužit život....

Celý článek