Z ekonoma hotelovým řidičem

Příběhy

Neberte můj příběh po padesátce jako nějaký recept na úspěch nebo štěstí. Každý to má jinak. Vy se znáte nejlépe a já vám chci jen povyprávět, jak dlouho mi trvalo, než jsem přišel na to „své štěstí“.

Studoval jsem vysokou školu v Praze, ale nechtělo se mi. Za prvé pocházím z jižních Čech a čísla a tvrdá fakta mě nikdy nelákala. Co naplat? Titul inženýra mi v socialistickém Československu snad umožní se uplatnit a mít se dobře. To vše přišlo. Vysokou školu jsem absolvoval, našel tam i svou budoucí ženu. Ale na pražských kolejích jsem našel i svou vášeň k muzice, a to aktivní. Hráli jsme do rána na kytaru a zpívali. Pak to zhaslo. Těhotná manželka, narození dcery a pak ta autonehoda. Jako když se ti zatmí před očima. Moje manželka ji nepřežila, maličká Míša ano. Nevěděl jsem, jak s miminkem zacházet. Dal jsem si úkol – najít Michalce mámu. To nečekané úmrtí přineslo do našich životů spoustu zkoušek. Druhou ženu a náhradní matku jsem své dceři našel, práci v Praze taktéž. Myslel jsem na kariéru, ale vyprchala radost. Spousta starostí, abychom jako rodina fungovali, mnoho úsilí v práci, abych se vyšplhal na firemním žebříčku až na samý vrchol, další dítě, více potřeb. Pracoval jsem v nadnárodní společnosti na zodpovědné pozici, a ačkoliv jsem měl dostatek peněz, nedostatek času mě šťastným nečinil. Cestoval jsem po světě, ovládal cizí jazyky a najednou jsem zešedivěl, že jsem se skoro sám nepoznal. Je to všechno, co chci v životě dokázat? Kam se poděla radost, láska?

Když mi bylo pětapadesát, rozhodl jsem se. Změním svoje vnitřní nastavení, přehodnotím – jednou ne jako ekonom – své životní hodnoty, budu žít jinak! Dal jsem výpověď ve své dobře placené práci. Pochopili.

Chvilku mi trvalo, než jsem si to vše srovnal v hlavě a sáhl znovu po kytaře. Začal jsem zase hrát. Radost se vrátila a mé hledání práce – tentokrát jen jako finančně malého nezbytného příjmu už bylo snadné jako facka. Chtěl jsem mít volnou hlavu a dostatek času na svého koníčka. Netoužil jsem již po ředitelském křesle ani po penězích. Není to všechno, vím ve svých skoro šedesáti letech. Jsem šťastný a spokojený v roli hotelového řidiče, kde jezdím s hosty luxusní limuzínou po Praze a na letiště, komunikuji všemi jazyky, které znám, kde nemám starosti a bezesné noci. Když potřebuji volno na své nebo naše vystoupení s kapelou, přehodím si s kolegou službu a hraji a zpívám jako zamlada.

Jsem šťastný, a hlavně jsem moc rád, že jsem k tomu vůbec dozrál. Splnil se mi můj klučičí sen.

Petr

Zpět
Nejnovější pracovní nabídky

Top články

Covid nás vyděsil

Nikdo nebyl připraven. Nikdo na této planetě.

Celý článek

Na co jsem hrdá?

Debi žije střídavě v Kanadě – kousek od Toronta –...

Celý článek

Moc internetu

Na otázku "Jakou moc má internet dnes" odpovídá profesor...

Celý článek
Téma

Život je příliš krátký na později

Samozřejmě chceme, aby se rodina podílela na našem životě....

Celý článek
Téma

Covid nás vyděsil

Nikdo nebyl připraven. Nikdo na této planetě.

Celý článek
Téma

Život je příliš krátký na později

Samozřejmě chceme, aby se rodina podílela na našem životě....

Celý článek
Příběhy

Na co jsem hrdá?

Debi žije střídavě v Kanadě – kousek od Toronta –...

Celý článek
Téma

Život je příliš krátký na později

Samozřejmě chceme, aby se rodina podílela na našem životě....

Celý článek
Téma

Zvídavost prodlužuje život

Zbavuje strachu a může nám i dokonce prodloužit život....

Celý článek