Zvídavost prodlužuje život

Téma

Může nám dát mnohé : osvěžující dojmy a šťastné zkušenosti. Zbavuje strachu a může nám i dokonce prodloužit život. Zvídavost z nás udělá chytré. Měli bychom ji ale občas popíchnout, aby se nám nevytratila….

ZVÍDAVOST

„Umíte zacházet s počítačem?“ zeptal se mne na pracovním pohovoru jeden muž. „Ano“, neváhala jsem odpovědět. Tenkrát jsem ale o tom nevěděla vůbec nic! Ale já se tomu podívám na zoubek, než tam nastoupím – pomyslela jsem si. Dnes to vidím takto : zvídavost se určitě vyplatí.

Byla to skutečně zvídavost, která mne vždy poháněla vpřed – pryč z toho starého a nevyhovujícího prostředí, nové výzvy v jiném regionu, odlišná profese a hlavně chuť na něco zcela nového. Přiznám, že jsem byla také zvědavá na to, jestli se v mém věku mohu ještě někde uplatnit. Zvídavost je podstatným motivem v lidském životě. První láska, pocit euforie, odstěhování z domova, těhotenství, svatba….. Bez chuti na něco nového bychom se do neznáma nevydali. Těžká rozhodování bývají také snazší, když jsou doprovázena zvědavostí. I když rozchod bolí, jsme zvědaví na to, co přijde po něm. Náš život se otevře zase něčemu novému. Moje kamarádka má jednu oblíbenou větu, která může velmi pomoci: „Kdo ví, k čemu to může být dobré?“ Ta naše zvídavost může vlastně na sebe stáhnout vše. 

Ačkoliv z nás udělá chytré, už většinou studovat nechceme. Zajímavý je ale ještě ten druhý vědecký objev. Jaký? Zvídavost totiž prodlužuje život. Více jak 1000 žen a mužů ve věku mezi 60 a 86 lety se zapojilo do jedná americké studie. Ta se zabývala touhou po vědění. Během pětiletého výzkumu zemřelo pár jedinců, kteří nebyli tolik zvídaví. Je to vlastně úplně jasné. Potvrdilo se, že aktivní postoj s sebou přináší do každičkého dne více radosti a zábavy a mnohdy zvídavost funguje jako směrovka nebo jako návod: Ty to nevíš? Tak to vyzkoušej!

Aristoteles to věděl jasně: lidé jsou od přírody zvídaví. Albert Einstein prý řekl, že neměl žádné zvláštní nadání, ale že byl jen „vášnivě zvídavý“. Zvídavost je beze sporu důležitá pro život. Bez ní by Země nebyla osídlena lidmi. Zůstali by sedět na stromech nebo v jeskyních. Galileo Galilei by nevynalezl dalekohled, Kryštof Kolumbus by ani nevstoupil na loď, nebyl by penicilín, nebyly by žádné lety do vesmíru, žádná umělá inteligence. Pokrok je dítětem zvídavosti. 

PROČ vlastně máme touhu něco objevovat? Zase nám to vysvětlí věda. Náš mozek totiž potřebuje potravu Stále! Nejlépe mu chutnají novinky. Důvodem pro naši chuť je zažít nové situace, výzvy a překvapení. Přitom se vylučuje dopamin. Dopamin je látka, která nás dělá šťastné a spokojené. My ale vědomě o tomto pramenu štěstí sami nerozhodujeme. Podobné studie ukázaly, že naše zvídavost je podmíněna genetikou. U někoho více, u druhého méně. 

Ve třech letech to byl zájem o harampádí v babiččině šuflíku. V pěti to byly žáby v zahradním rybníčku, později „pan Ježíšek“. Proč, proč, proč? Děti se ptají 65 krát za den. Dospělí už jen 4 krát. Logicky, ti mají totiž zkušenosti. Bylo to nádherné, když jsem byla poprvé na opeře. Kouzlo toho „poprvé“ zažíváme v průběhu života čím dál tím méně. Najednou jako bychom zapomněli být zvídaví.

Zvídavost. To je chuť na něco nového, na změnu. V tom spočívá její hlavní funkce: objevovat svět, naučit se věci chápat. 

Jedna dobrá rada pro ty, jejichž dny jsou fádní: v receptu na naplněný život je totiž jedna důležitá přísada – zvídavost“. Pokud tedy hledáme ztracené štěstí, musíme ji nejdříve popíchnout. Ale nemyslím tím zvědavost alla curiositas – latinský pojem pro zvídavost, která bývá zaměňována se zájmem o senzace, zvědavost dostat se do ložnic prominentů, dozvědět se o dramatech a neštěstí, které se stalo sousedům nebo někde jinde ve světě. To je ta tmavá strana zvědavosti. Ta někdy překračuje hranice slušnosti a může velmi zranit. 

Ta pravá, produktivní zvídavost, to je něco jiného. Ta má co do činění s námi samotnými. Každého jednotlivce totiž vede dál, k našemu prameni štěstí. 

V babiččině zahradě bývalo dříve hodně mravenců. My jsme je jako děti krmily. Dělám to dodnes. Nedávno jsem přitom objevila jednoho tvorečka se žlutým proužkem na křídle, usadil se vyčerpán na mé terase. Hned jsem se vydala k počítači, abych na internetu našla, co je to za druh a jaké má ten ptáček jméno. Našla jsem všechno a pár dnů jsem byla šťastná, že jsem se o takové „speciální“ bytosti něco nového dozvěděla. Raduji se ale více z toho, že jsem zase měla ten krásný pocit. Nechtěla bych ho ztratit. Často mi ukázal cestu – jako tehdy, když jsem se musela posadit k počítači Macintosh a hledat klávesu ENTER. Jsem stoprocentně přesvědčená o tom, že všichni lidé jsou zvídaví a že se chtějí podívat i za roh a přes hradby. 

 

Zpět
Nejnovější pracovní nabídky

Top články

Na co jsem hrdá?

Debi žije střídavě v Kanadě – kousek od Toronta –...

Celý článek

Moc internetu

Na otázku "Jakou moc má internet dnes" odpovídá profesor...

Celý článek
Téma

Život je příliš krátký na později

Samozřejmě chceme, aby se rodina podílela na našem životě....

Celý článek
Příběhy

Na co jsem hrdá?

Debi žije střídavě v Kanadě – kousek od Toronta –...

Celý článek
Téma

Život je příliš krátký na později

Samozřejmě chceme, aby se rodina podílela na našem životě....

Celý článek
Příběhy

Moje červená nit

Život žijeme dopředu a chápeme zpětně.

Celý článek
Téma

Život je příliš krátký na později

Samozřejmě chceme, aby se rodina podílela na našem životě....

Celý článek
Téma

Moc internetu

Na otázku "Jakou moc má internet dnes" odpovídá profesor...

Celý článek